Někteří hráči jsou jako otevřené knihy, jiní jsou neproniknutelní jako noc ponořená do mlhy. Kdybyste znali karty vašich protihráčů, téměř nikdy byste neprohráli, protože byste vždy udělali správné rozhodnutí. Sice byste ani tak nevyhráli úplně pokaždé, protože kterýkoliv hráč může mít štestí a porazit vás, pokud mu v pravou chvíli z balíčku přijdou karty, jež potřebuje. Přesto budou vaše výsledky tím lepší, čím přesněji odhadnete karty vašeho soupeře.

SLEDOVÁNÍ ŘEČI TĚLA A TAKTIKY

Přijít na to, jaké má soupeř karty, je dovednost složená často ze dvou složek:

1) Sbírání "signálů" (tzv. tells) - těchto vědomých a nevědomých znamení, která naznačují, kdy hráč blufuje a kdy opravdu něco má.

2) Odvozování karet soupeře nebo určování širšího spektra kombinací, které může mít, podle toho, co dělá a jaké karty dostává.

Obě tyto dovednosti předpokládají, že jste strávili již nějaký čas hraním s vaším soupeřem, protože řeč těla, stejně jako vzorce sázení a navyšování, jsou dosti individuální. Opětovné navýšení konzervativního hráče obyvkle znamená něco úplně jiného než opětovné navýšení lehkomyslného, agresivního hráče.

Čtení protihráčů je jemnou směsí zručnosti a umění. Abyste hráče četli přesně, musíte je sledovat při hraní. Nejlepší čas k pozorování vašich soupeřů nastává, když nejste zapojeni do hry. Mnozí hráči, jimž činí obtíže všímat si signálů a kteří tak nemohou přesně odhadovat, jaké karty soupeř pravděpodobně má, jsou právě ti, kteří nedávají pozor, když nehrají. Je lehké je odhadnout, protože když právě nejsou aktivně zapojeni do hry, většinou se s někým baví nebo prostě jen nevnímají všechny ty informace vířící okolo nich.

Když se v pokeru snažíte dosáhnout dokonalosti, musíte volný čas využít co nejvíce ve svůj prospěch. Musíte sledovat, jak vaši soupeři hrají s kartami, které dostali, a přitom zachytávat vodítka a signály, prozrazující sílu jejich karet. Není v tom žádná záhada. Zkrátka jen zkoumáte protihráče ve snaze zjistit jejich sklony. Vyrukují na přední pozici se sázením, nebo raději hrají pomalu, nejprve checkují a pak teprve navyšují? Kteří soupeři agresivně sázejí na svou nedokončenou kombinaci? Kteří checkují a dorovnávají až do chvíle, kdy kombinaci dokončí? Kdo vždy na vysokou kombinaci sází a kdo hraje lstivě, checkuje a snaží se vás nalákat, abyste vsadily, a tak vás lapit následným navýšením? Blufuje James pouze proti třem a více protihráčům? Dorovnává rád Petrzalcan poslední navýšení bez ohledu na to, zda má přiměřeně dobrou kombinaci?

ROZLUŠTĚTE VZORCE SÁZENÍ

Srovnáte-li vzorce sázení svých soupeřů vůči kartám, které odhalí při showdownu, můžete odkrýt jejich styl hraní. Snad vás to překvapí, ale dobří hráči se čtou snáze než slabí hráči, protože jednání dobrého hráče je založeno na logice a důslednosti. Před logicky hrajícím soupeřem je vaším úkolem odkrýt příčiny jeho jednání a potvrdit si je v kartách. Dosáhnout toho je těžké, čelíte-li slabým hráčům, zvláště takovým, kteří jednají z rozmaru. Někdy na ně kápnete, protože vysílají více signálů než silnější hráči. Jindy takového skrčka neodhadnete vůbec. Když na to dojde, jediné, co můžete dělat, je hrát své karty, at mají jakoukoliv skutečnou hodnotu. Pokud tak činíte, jste agresivní a máte dobré karty, měli byste svého soupeře pravidelně porážet. Když nějaký soupeř hraje jako šílený, z dlouhodobého hlediska stačí hrát solidní dobrý poker. A zatímco slabý rozmařilý hráč může mít chvíli štestí, dlouhodobě nebude v náskoku, pokud vás jeho nevypočitatelná hra neznechutí natolik, že začnete hrát horší poker než on. Nejsnazší způsob, jak číst hráče, je předpokládat celou škálu možných kombinací, které může mít podle toho, jak zprvujedná, a poté paletu možností zužovat jednak podle karet, které se objeví, a také podle způsobu hry v jednotlivých sázkových kolech. Můžete také předjímat pozdější vývoj podle toho, jak se svými kartami hrál váš soupeř v dřívějších kolech sázení.

PŘÍKLAD ČTENÍ HRY

Rudolf zvyšuje před flopem. Protože mnozí hráči hold'emu navyšují vždy, když mají pár kluků, dam, králů nebo es, nebo mají-li vysoké karty jako A-K, A-Q, A-J nebo K-Q, podezříváte rudolfa, že by některé z těchto kombinací mohl mít. Poté sází na flop . V tuto chvíli si myslíte, že má budto vysoký pár, nebo mu flop vůbec nesedl a blufuje. Nevíte to 100%, ale protože navýšil před flopem, jste si poměrně jistí, že nízké karty na flopu mu nepomohly. Pokud flop pomohl vám, máte patrně lepší kombinaci, protože je pravděpodobnější, že rudolf má dvě vysoké karty než vysoký pár. Přeci jen najdeme pouze 6 možností, jak sestavit pár es, ostatně jako jakýkoliv jiný pár, naproti tomu existuje 16 možností, jak sestavit A-K nebo jakoukoliv jinou kombinaci dvou nepárových karet.

Pokud víte, že navyšuje pouze s kartami zmíněnými výše, existuje 24 možností, že má vysoký pár, a 64 šancí, že navyšuje s vysokými kartami sousedních hodnot. S použitím jednoduchého výpočtu víte, že rudolf má s dvaapůlkrát větší pravděpodobností vysoké karty spíše než vysoký pár. Pokud máte na ruce něco jako 10-9, a zdá se vám, že vám chce ukradnout bank, můžete dorovnat či dokonce navýšit. Pokud navýšíte a on dorovná, má pravděpodobně vysoké karty, ovšem pod podmínkou, že je středně zkušeným hráčem. S párem vyšším než je nejvyšší karta na bordu, by přeci jen asi znovu navýšil.

Na druhou stranu: je-li drsným, mazaným hráčem, mohl jen dorovnat a doufat, že vás nachytá dodatečnou sázkou v dalším kole, kdy se cena sázek zdojnásobí. Předpokládejme, že na turn přijde eso a on proti vám začne sázet. Navýšili jste na flopu, takže se domníváte, že mu eso pomohlo. Mohl by mít trojici es a tím nepřekonatelný náskok před vaší kombinací, nebo může mít A-K či A-Q a v takovém případě má silný náskok s jednou zbývající kartou před sebou. Nemáte-li důvod podezřívat ho, že stále blufuje, ušetříte peníze, vzáte-li se pokračování ve hře.

Zde je další, velmi jednoduchý příklad toho, jak si dovodit soupeřovy karty na základě vzorců sázení. Dejme tomu, že máte na ruce a na flopu je . Není to rozkošné? Díky flopu máte nejvyšší pár a k tomu silnou pomocnou ruku. Není tu základ pro postupku a není to ani ten druh flopu, díky němuž by někdo měl dva páry. Váš soupeř checkuje, poté dorovná a vy sázíte. Na turnu je a průběh hry odráží to, covyšlo najevo na flopu. Soupeř checkuje. Vy sázíte. Dorovnává. Když se však na riveru ukáže , takže na boardu jsou nyní troje srdce a nabízí se fleš, vystoupí se sázkou. Toto je běžná situace. Váš soupeř po celou dobu checkoval a dorovnával, což je dosti dobrým znamením nedokončené kombinace. Pokud by měl na turnu kombinaci, která porazí pár es, bud to by sázel nebo checkoval a navyšoval, jakmile byste vsadily vy. To však neudělal. Vyčkával se sázením, dokud díky boardu nemohl sestavit fleš.

Co byste nyní měli dělat? Pokud tento hráč jen zřídka blufuje, můžete bezpečně odstoupit ze hry. V případě, že váš soupeř blufuje rád a využije každé příležitosti, kdy se objeví nějaká karta, jež blufování podpoří, můžete dorovnat. A pokud blufoval, dostali jste ho. Je-li to hráč tvrdý a mazaný, který blufuje jen příležitostně, stojíte před těžkým rozhodováním. Může mít fleš nebo může blufovat¨'není způsob, jak to zjistit najisto. Je-li toto váš případ, bude pro vás asi nejlepší dorovnat jeho sázku. Když bude soupeřova kombinace lepší a dorovnání se tak ukáže být chybou, bude vás to stát jednu sázku navíc. Ale kdybyste položili vítěznou kombinaci, bude vás to stát celý bank. A to je chyba daleko horší.

POZOROVÁNÍ SOUPEŘŮ

Trik čtení karet protihráče spočívá v tom, že předpokládáte celou škálu kombinací na začátku hry a na základě soupeřovy hry a karet, které dostane pak některé možnosti vylučujete. Jde o deduktivní logiku-ten druh, který proslavil Sherlock Holmes. Ke konci hry byste měli být schopni odhadnout vaše šance ve vztahu k tomu, co si myslíte, že má váš soupeř. Ani nemusíte být příliš přesní. Nezáleží na tom, zda má váš soupeř fleš, postupku nebo dva páry, pokud vy sami nemáte víc než jeden pár. Obvykle to však není tak jednoduché a vy jste často nuceni rozhodnout, zda má váš soupeř daleko lepší kombinaci než vy, nebo zda blufuje. Pokud máte karty, s nimiž porazíte jedině blufování, musíte odhadnout své šance, zohlednit velikost banku a rozhodnout se dorovnat nebo své karty zahodit. čtení karet není žádná magie, jde o logiku v praxi a znalost způsobů hry vašich soupeřů v rozličných situacích. Pozorujte své soupeře a při troše praxe se je naučíte číst.

SIGNÁLY

Signály jsou trochu odlišné. Jednoduše jde o kombinaci vzorců chování, nevědomých fyzických reakcí, jako například pulzující žíly na krku soupeře ve chvíly kdy někdo drží velmi silnou kombinaci, řeči těla a hlasových vzorců. To všechno vám může poskytnout informace o kartách soupeře. Tyto fyzické projevy se objevují ve dvou verzích:bezděčná řeč těla a hraní. Hráč, který teatrálně vezme žetony a mrskne jimi do středu stolu, spíše naznačuje, že má slabou kombinaci, avšak svým předstíráním vas chce naopak přesvědčit, že má kombinaci silnou. Hrát, že máte slabou kombinaci, když máte silnou (a obráceně), je právě jen hraní. Když se naopak během sbírání žetonů a jejich odhazování do banku třepe hráči ruka nedobrovolně, bývá to obvykle znamením velmi silné kombinace.

Porozumění signálům obvykle postačí na to, aby se z hráče, který se s počtem žetonů drží na stále stejné úrovni, stal vítěz. To platí dokonce i tehdy, jste-li schopni zachytit v několika hodinách jen jediný signál, zvlášt když s jeho pomocí vyhrajete partii, kterou byste jinak prohráli, nebo vás přiměje složit karty, když jste chtěli dorovnat-abyste se poté chytili do pasti řady n ásledujících sázek. Signály jsou příliš mocné, abyste je ignorovali. Některé jsou zjevné, jiné sotva patrné. Existují signály, kterými si můžete být naprosto jistí. A vyskytují se i jiné, které hráči vyšlou jen v některých případech. Navíc může být signál jednoho člověka jiný než signál druhého. Vezměme si například tu nejčastější situaci. Signál číslo jedna: hráči, kteří mají slabé karty, jednají silácky, a když jsou doopravdy silní, jednají nevýrazně. Na tento signál se můžete velmi dobře spolehnout ve většině nízkolimitních her. Není to však úplně takto prosté, protože vždycky narazíte na hráče, kteří dávají najevo sílu, mají-li silné karty, a se slabými kartami jsou nanápadní. Avšak i kdyby se tento signál při vaší hře objevoval v 70% případů, je to stále znatelný rozdíl oproti hádání padesát na padesát.

Pokud vás výjimečně neoblomný hráč podezřívá ze čtení signálů, může se vytasit s opačným signálem, aby vás spletl. Je-li vychytralý, začne jednat nanápadně, má-li silné karty, a jakmile zjistí, že jste si z toho vyvodily závěr, obrátí-avšak pouze proti vám-a začne hrát silácky, když je silný. Ví že si o něm myslíte, že má slabé karty a tentokrát blufuje. Jakmile uvidí, že vás jeho opačný signál spletl, začne nejspíš náhodně míchat protichůdné signály se svým běžným způsobem hraní, takže jej budete moci správně pečíst jen zřídka. Dokonce i ve hrách, kde existují další způsoby rozpoznávání karet, které soupeř může mít, jsou signály úžasně cenné nástroje.

Když se zkombinují s pozorováním soupeřova vzorce sázení, pozorností pro odkryté karty a se znalostí hráčova stylu, který může být upjatý či nevázaný, agresivní či pasivní, máte k dispozici mnoho informací, abyste se u pokerového stolu rozhodli dobře. Signáli společně s dalšími informacemi sbíranými v průběhu hry poskytují prostředek k tomu, abyste svou hru povýšili z "hraní podle kuchařky" na dobrou pokerovou hru.

                                                    zdroj: www.mujpoker.cz